Zpět na lokality

Volákův kopec

Mozaika přírodě blízkých společenstev vlhkých pcháčových a tužebníkových luk až zrašeliněných lučních stanovišť přecházející v sušších částech v acidofilní krátkostébelné smilkové trávníky a kulturní travní porosty. Území je doplněno o menší lesní části, rozptýlenou dřevinou vegetaci a ojediněle i drobná políčka. Roste zde prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), suchopýrek alpský (Trichophorum alpinum), mochna bahenní (Potentilla palustris), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), všivec lesní (Pedicularis sylvatica), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica), tolije bahenní (Parnassia palustris), hadí mord nízký (Scorzonera humilis), starček potoční (Tephroseris crispa) a v zatopeném lomu ďáblík bahenní (Calla palustris). Rašelinné louky jsou biotopem řady bezobratlých, zejména motýlů a početných populací obojživelníků. Žije zde skokan hnědý (Rana temporaria), s. ostronosý (R. arvalis) a ropucha obecná (Bufo bufo), ropucha zelená (Bufo viridis), čolek obecný (Triturus vulgaris), č. horský (T. alpestris). Louky obývá také ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) a zmije obecná (Vipera berus). Hnízdí zde bekasina otavní (Gallinago gallinago), linduška luční (Anthus pratensis), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), ťuhýk obecný (Lanius collurio) a další. Spatřit zde můžeme rejska obecného (Sorex araneus), r. malého (S. minutus), rejsce vodního (Neomys fodiens), lasici kolčavu (Mustela nivalis) a za potravou sem zaletují netopýři, převážně netopýr ušatý (Plecotus auritus).

 

Z historie:

Území pozitivně formovalo dřívější maloplošné extenzivní hospodaření. Vlhké louky byly pravidelně koseny. S přechodem k intenzivnímu zemědělskému hospodaření a velkovýrobě přestaly být louky obhospodařovány, což vedlo k nežádoucím sukcesním změnám společenstev a rozšíření dřevinných náletů. Část území byla narušena odvodňováním zemědělských půd a splachy z okolních pozemků. Péče o lokalitu byla obnovena v 90. letech, kdy bylo území vyhláškou ONV prohlášeno za zachráněný přírodní výtvor. Byla zde vykácena část náletových dřevin a louky začaly být opět koseny. V současné době se podařilo sehnat dostatečné množství managementových prostředků tak, aby mohly být koseny pravidelně jednou za rok. V roce 2001 došlo k obnovení stružky v severní části lokality, což umožnilo její snadnější obhospodařování. Na vrchu Volákova kopce byl v dřívějších dobách kamenolom, v němž se dnes nachází jezírko.

 

Probíhající péče:

Sdružení krajina pečuje o lokalitu od roku 2003.

V současné době se stará o 12,5 ha, které jsou koseny ručně (ručně vedenou sekačkou nebo křovinořezem). Pokosená tráva je nahrabovačem shrabána do řádků, odtud je sebrána, svezena na okraj lokality a odvezena k dalšímu využití.

Občasné prořezávky dřevin.

 

Kategorie ochrany:

Přírodní rezervace v CHKO Žďárské vrchy

 

Zajímavosti:

Území je součástí regionálního biocentra územního systému ekologické stability (reg. BC č. 900 Kameničky).

Sdružení Krajina zde má založeny trvalé monitorovací čtverce pro zhodnocení vlivu managementových opatření (kosení).

Na jižním okraji území probíhá vědecký výzkum Mendelovi univerzity Brno ekologicky vhodného obhospodařování luk pramenné oblasti Žďárské vrchy navazující na dřívější "Projekt Kameničky", zpracovaný v rámci programu UNESCO "Člověk a biosféra."

Území je zpřístupněno odbočkou naučné vlastivědné stezky Krajem Chrudimky vedoucí na vrchol Vojtěchova kopce s lomovým jezírkem.

Na území žila poslední zbytková populace tetřívka obecného (Tetrao tetrix) v CHKO Žďárské vrchy. Bohužel ani přes veškeré snahy se jí zde nepodařilo udržet.

Na počátku 20. století pobýval v Kameničkách malíř Antonín Slavíček, který na svých obrazech věrně zachytil malebnou atmosféru a zachovalý krajinný ráz PR Volákův kopec.

 

Plán péče je dostupný zde.

Zpět na lokality